Jak se starat o štěně
* Chovatele se zeptáme, čím krmil, abychom z hodiny na hodinu štěně nepřevedli na diametrálně odlišný druh potravy.
Štěněti nenutíme nic, co mu nechutná. Metoda: Hlad je nejlepší kuchař! je v případě psa odkázaného na to, co mu dáme, sadismus.
Jakmile psovi něco libě voní, vylučuje velké množství slin, které potravu nejenom změkčí, ale i částečně chemicky zpracují. S chutí pozřenou potravu proto pes lépe tráví. Pes po potravě, kterou pozře jen proto, že má obrovský hlad, neprosperuje.
Nevyváženou potravou lze i ze zdravého štěněte z kvalitního chovu udělat psychicky labilního a přihlouplého tvora. Zejména v prvním roce věku psa je vyvážená potrava v patřičném množství důležitá: nervové buňky se u podvyživeného psa plně nevyvinou a špatně fungují.
* Když štěně krmíte, musíte je naučit, aby si nechalo odebrat potravu a strpělo dotyk během krmení. Není nic horšího, než obrovský lakotný pes, který si hlídá potravu, kosti a hračky.
Jak to psa naučíme? Začneme hned ve štěněčím věku. Než mu podáme misku, dáme mu několik pamlsků z ruky, protože pes nikdy nekousne do ruky, která ho obdarovává potravou. Proč? Potravou ve smečce disponuje jenom nejvýše postavené zvíře.
Naučte štěně povelu Dej! nebo Pusť! Dá-li vám svou oblíbenou hračku, pochvalte je a dejte mu pamlsek. Pak si s ním pohrajte. Vrčí-li, ihned je potrestejte plácnutím nebo zatřepáním a hračku mu odeberte. Pohrejte si s ní a pak ji nechte lhostejně ležet. Až si s ní pes začne hrát, řekněte: Dej! Jakmile vám hračku dá, pochvalte je a dejte mu pamlsek.
* Ti, kdož se nehodlají dělit s psíčkem o své lože, uloží štěně na noc do lepenkové krabice vystlané novinami a postaví si ji k posteli. Jakmile štěně, jemuž se stýská po matce a sourozencích, zakňourá, pohladí je a ono se uklidní, protože cítí přítomnost dobré duše.
Ti, kdož krabici se štěnětem ponechají ve vedlejší místnosti, zhasnou a nechodí cvaldu během noci uklidňovat a mazlit se s ním, se chovají podle kynologických příruček. Štěně za pár prokňouraných nocí pochopí, že už se mámy nedovolá, a rezignuje. Takže si z těchto tří možností vyberte sami.
* Jakmile přineseme štěně domů, dáme mu jednoduchý pohodlný obojek, aby si zvykl. Pejska vodíme na vodítku kolem domu, pomocí volné smyčky učíme přivolání.
* Kdykoli se s čímkoli na štěne obrátíme, oslovíme je jménem.
* Pokud můžete, vychovávejte štěně až do dospělosti v domě. Budete-li stále spolu, jeden druhého více pochopíte a váš vztah bude pevný, přepevný. Štěně se v kolektivu svých lidí naučí hodně věcí samo, z jejich reakcí na své akce pochopí ta správná pravidla soužití.
* Štěně žijící v domě musí mít možnost vybíhat ven, aby se naučilo zachovávat čistotu a mohlo si hrát na čerstvém vzduchu a na sluníčku, což jsou důležité předpoklady pro zdravý život.
S malinkým štěňátkem vybíháme ven my, a to v pravidelných intervalech, zejména pak po krmení a před večerníčkem. Stavíme je na stejné místo a k činu je vybízíme stále stejným povelem. Když se dílo podaří, štěňátko pochválíme. Za loužičky nemůže štěně, neboť svěrač močového měchýře mu začne sloužit až mezi třetím a čtvrtým měsícem, ale my svou nepozorností a liknavostí.
* Spící štěně musí odpočívat v naprostém klidu. Děti je třeba naučit, že štěně nesmějí během spánku rušit a že pelíšek je pouze štěňátka. Pelíšek se musí stát bezpečným útočištěm a oázou klidu, takže povel: "Pelíšek!" nesmí být něčím, čím psa trestáme.
* Se štěnětem manipulujeme s citem a něžně, aby si dotek naší ruky nespojovalo s bolestivými pocity. Štěně učíme, aby s důvěrou a potěšením snášelo doteky naší ruky.
* Štěně ponechávejme samotné minimálně, je-li to možné, berte je všude s sebou, ať pěšky, nebo autem. Voďte štěně do nejrůznějších prostředí, ale nikdy je tam nepouštějte z vodítka, seznamujte je s různými lidmi a nechte je hrát si se spolehlivými psy.
* Se štěnětem si hrajeme, protože hra rozvíjí jeho intelekt. Pes vyrostlý v kotci je ve srovnání s psím "mazánkem" tupý a hloupý, protože jeho mozek nedostával dostatek podnětů k přemýšlení. Máte-li chytrého psa, který si ví v každé situaci rady, pak je to především vaše zásluha.
Při hře štěně vybije smysluplným způsobem nahromaděnou energii, takže v bytě je klidné a odpočívá. S molossem nehrajeme tvrdé "bojové" hry. Necháme-li štěně vítězit, nabude dojmu, že nad námi zvítězí vždy, kdy si zamane, jakmile v zápase s námi pokaždé prohraje, můžeme otřást jeho sebevědomím. Je lépe si hrát na přetahování (Drž!), přinášení (Přines!) a na honění.
Honíme-li se se štěnětem, nikdy nehoníme je, nýbrž lovnou zvěří jsme my. Alfa-vlk a alfa-pes hrají při honičkách s mláďaty a mladými vlky oběť a učí je tak lovit. Hra skončí a nikoho z "lovců" nenapadne o autoritě vůdce smečky pochybovat.
Hrajeme-li si se štěnětem na cokoli, vždy jsme to my, kdo hru ukončí. Tak se chová fenka a psí otec, tak se chová vůdce smečky. Začne-li nás štěně či mladý pes při hře citelně štípat a drsněji dorážet, neokřikujeme je frenetickým: Fuj! a Sedni!, nýbrž svou nespokojenost projevíme tak, jak by ji projevila jeho matka - otočíme se a odejdeme. Krátké povely vydávané v rychlém sledu za sebou ječivým tónem pes považuje za štěkot - a přitvrdí.
* Pokud je pes dobře vychováván, není třeba ho bít. Také plácnutí a vykrákání bude vždy až to poslední, k čemu sáhneme. Má-li nás pes rád, v námi stanovených mezích ho udrží náš hněvivý hlas. S tónem hlasu pracujeme promyšleně, budeme-li stále hněviví, pes otupí stejně, jako otupí "okřičené" dítě.
* Štěně učíme mluvit, tj. učíme je chápat význam slov a vět, které souvisejí s každodenním životem, a reagovat na ně. Již v krátké době poznáme, že pes adekvátně reaguje na často opakovaná slova a že chápe, že tón hlasu vyjadřuje naše mínění.
* Cane corso je velmi poslušný pes, takže svou dominanci nemusíme nijak markantně prosazovat. Jestliže je mu třeba z naší strany něco dokazovat, tak jen náš upřímný hluboký vztah, a to formou láskyplného dotýkání, péče a společné práce.
* Bude-li se nám náš cane corso jevit jako problémový, znamená to jedno jediné: pes je inteligentnější než my. Jakmile se s tímto faktem smíříme, uleví se nám a bude se nám s psí osobností dobře žít.
